Krásné nokturno francouzského mistra Georgese De La Tour zaujme na první pohled geniálním tenebrismem i živoucími barvami.
Obraz Kající se Magdaléna vznikl mezi lety 1640 – 1645, jeho rozměry jsou 128 x 94 centimetrů.
Kající se Magdaléna patří do nokturn, které Georges De La Tour maloval především ve druhé etapě své kariéry. Známe řadu variant tohoto skvělého nápadu, které se nachází ve sbírkách v Los Angeles, Washingtonu nebo New Yorku. Toto nokturno zdobí sbírky pařížského Louvru, kam se dostalo akvizicí v roce 1949.
Rysy Máří Magdalény jsou zredukovány na samotnou podstatu, je zachycena v okamžiku volby a se svými atributy. Paprsek světla ze svíčky, znásobený odrazem v zrcadle dopadá na její líce a osvětluje zespodu její tvář s bohatým rovným účesem, kterými zanedlouho osuší Kristovy nohy.
Plamen svíčky osvětluje jen to nejnutnější z prosté místnosti a vytváří světelnou atmosféru s typickým barokním divadelním efektem. Světlo pak také jasně definuje barevnou část obrazu. Zrcadlo, ve kterém se odráží hořící světlo se podle mystiků vykládá také jako plamen víry, kterou si zvolila kající se nevěstka. Svíce také symbolizuje pomíjivost života.
Je docela zajímavé, že ačkoli byl Georges De La Tour francouzským dvorním malířem a jsou dochovány účty za jeho obrazy, které svědčí, že byl rozhodně velmi drahý autor a navíc se oženil s dcerou ministra financí lotrinských vévodů Dianou La Nerf jako autor upadl po své smrti v roce 1652 v zapomnění. Znovuobjevení jeho díla započalo až počátkem 20. století, kdy se jeho nedostatky jako výrazná světelnost a úspornost staly přednostmi a v jeho dílo našli zalíbení malíři kubistických obrazů.
