Hippolyt Pinkas, který si během studií změnil jméno na více české Soběslav patří mezi nejvýraznější tváře českého realismu.
Soběslav Pinkas (1827 – 1901), mimochodem děda herce Jiřího Voskovce, tvoří stylotvornou kreativní skupinu českého realismu s Karlem Purkyněm, Jaro Čermákem a Viktorem Barvitiem. Vystudoval sice právnickou fakultu, ale přátelství se skupinou malířů ho přivedlo na pražskou akademii, kde studoval v ateliéru u Christiana Rubena a následně na soukromé malířské škole v Mnichově.
Již v polovině padesátých let 19. stol. odešel do Paříže, kde studoval u Thedora Couturea. Ve Francii zůstal řadu let a nejvíce ho ovlivňovaly podněty courbetovské a milletovské malířské školy. Svou výtvarnou tvorbu prezentoval na prestižním Salonu. Jeho zájem patřil figurálním scénám a barvitým prostředím, do kterých je zasazoval. Namaloval řadu studií, z nichž některé se podle malířova monografisty F. X. Jiříka zachovaly v chalupě na Čertově brázdě v Budách.
Soběslav Pnkas se soustředil na lovecká zátiší, ale zejména na plenérové krajinářství inspirované vlivem barbizonské školy. Po návratu z Francie založil spolek pro francouzsko-české styky, věnoval se publicistické a pedagogické činnosti, ale také uplatňoval své umění jako malíř porcelánu s čínskými vzory. Jeho malířský rukopis se vyznačuje pečlivým skloubením zobrazení přírody a figur v mimořádně sladěné harmonii.
Pinkasova díla naleznete v institucích a kolekcích jako Národní galerie v Praze, Oblastní galerie v Liberci, Národní památkový ústav – Státní zámek Zákupy, Karlštejnská a. s., Kooperativa pojišťovna a. s., Vienna Insurance Group a u řady soukromých sběratelů.