Již zítra 16. 9. se v Pelhřimově po letní pauze znovu otevřou výstavní prostory Dub Gallery, aby zde představily výstavu malíře Zbyňka Sedleckého, dnes večer se koná vernisáž.
text: Ondra Slanina a Romana Marie Jokelová
Zbyněk Sedlecký je malířem, který se na první pohled jasně věnuje figurativní malbě. Při bližším pohledu na jeho dílo však pozorovatel velmi snadno zjistí, že takováto kategorizace je příliš krátkozraká. Figury, které Zbyněk Sedlecký často zaznamenává, jsou zachycovány v běžném prostředí, jejich charakteristické rysy jsou zjednodušovány do roviny, ve které divák jen matně rozezná konkrétní postavy. Dostává se mu tak prostoru pro hledání nevysloveného a rozluštění hádanky, či nalezení klíče ke hře, kterou autor s divákem rozehrává. Stereotypní chování, prvky jako batoh, či forma drapérie stereotypizují bytí, chování a směrování jeho figur v prostoru a čase.
Domaci divadlo, 2014, akryl na platne, 195 x 140 cm
Sedlecký čerpá z reálných situací a okamžiků, jejichž reflexe ztvárňuje s náladou, kterou v něm vyvolaly či atmosférou, jejíž stopu v něm zanechaly. Jak sám říká: „Vycházím z fotografického záznamu, a vždycky vlastního. Nevyužívám žádné další zdroje, jako internet apod. Reálné scény si vyfotím a poté s nimi dále pracuji. Situace musím tzv. potkat. Faktem je, že mám třeba něco v hlavě, ale pak se to musí potkat v realitě.“.
Slavnost, 2016, akryl na platne, 140 x 200 cm
Sedlecký důsledně hledá principy propojující figuru a prostorový rámec, který byl do malířství uveden impresionisty. Opírá se o prvotní záznam spatřeného a zpětně se nechává ovlivňovat zprostředkovanou emocí. Tato výstava tak spojí figuru s urbanistickým prostředím, které je Sedleckému stejně blízké jako figura.
Autorovi položila několik otázek Romana Marie Jokelová.
Zbyňku, budete na chystané výstavě v Dub Gallery kombinovat figurální obrazy a ty, kde je dominantní architektura?
Myslím si, že tam bude průnik obojího. Pravděpodobně bude potřeba vybrat i menší obrazy, a tak bude jedním z kritérií výběru také tento fakt.
Když tvoříte, máte období, kdy jste zaměřen na figuru, a kdy zase jen na architekturu?
Někdy tomu tak je, ale většinou pracuji na obojím. Mělo by to fungovat jako jeden celek. Jedno doplní druhé. Nakonec není potřeba obrazový motiv dělit na figuru a architekturu. Je to totiž stejné, pořád jde o práci s realitou, založenou na pozorování a manipulaci s vyprávěným příběhem.
Vycházíte tedy z reálných scén, nikoliv z konstruktů vytvořených fantazií?
Vycházím z fotografického záznamu, a vždycky vlastního. Nevyužívám žádné další zdroje, jako internet apod. Reálné scény si vyfotím a poté s nimi dále pracuji. Situace musím tzv. potkat. Faktem je, že mám třeba něco v hlavě, ale pak se to musí potkat v realitě.
Takže to pak hledáte?
Někdy ano, někdy to přijde samo, někdy se to točí v takových kruzích, v tom smyslu, že na sebe jednotlivé věci navazují v průběhu let.
Sledujete primárně lidi v kontextu běžných situací?
Ano, dost často je to figura v nějakém prostoru při stereotypním a známém chování, které není úplně dovysvětlené, a tak pozorovatel okamžitě nemusí vědět, co se tam děje. Vzniká prostor pro otázku. Někdy se tam může objevit jakási divnost, kterou už ale příliš nemanipuluji, nevyrábím nadstavby nebo vtipné pointy. Snažím se to držet v civilní rovině. Někdy srozumitelnější, jindy abstraktnější.
Jak jste se propracovával ke své technice, tedy vizuálnímu zjednodušování?
Jednak pracuju skoro od jakživa akrylem, se kterým se nedá pracovat jako s olejem, a tedy že nedovoluje úplné a dlouhodobé vymalování detailu a zadruhé jsem tak nastavený. Mam rád v obraze určitou lapidárnost, zjednodušení a také maximální účelnost. Když mám motiv, se kterým chci pracovat, tak je pro mne důležité, aby tam nebylo nic moc navíc, chci, aby každý tah, každá minuta strávená s obrazem, měla smysl.
O AUTOROVI:
Zbyněk Sedlecký (nar. 1976 v Ostravě) patří do silné malířské generace nastupující na českou uměleckou scénu na přelomu tisíciletí. Absolvoval brněnskou FaVU (prof. Jiří Načeradský) a pražskou AVU (prof. Jiří Sopko). V roce 2000 studijně pobýval na Staatliche Akademie der bildenden Künste ve Stuttgartu a v roce 2003 na Koninklijke Academie voor Shone Kunsten v Antverpách. Do kontextu současného umění zařadily Sedleckého například projekty Artnow.cz (2003, Výstavní síň Mánes, Praha), Resetting. Jiné cesty k věcnosti (2007-08, GHMP, Praha), účast v dlouhodobé expozici Po sametu (2009-13, GHMP, Praha), na Liverpool biennial (2010) či projektu Česko! Ein Tanz (2011, HangART, Salzburg). V poslední době vystavoval v bratislavské Galerii Krokus (2014), v pražské Galerii Vyšehrad (2015), v pražském Topičově salonu (2015), v broumovské Galerii Dům (2016) nebo na skupinových výstavách Czech Dream (Czech House, New York, 2015) či Jiný život momentky (OGV, Jihlava, 2017).
