Před několika dny nás opustil historik, průvodce, novinář, spisovatel a pedagog Jiří Sommer, kterého znaly bez nadsázky generace. Bylo mu 80 let. Dovolte mi věnovat mu tuto vzpomínku.
Jiří Sommer na promoci Ondřeje Slaniny v Karolinu – červenec 2010
S Jiřím Sommerem jsem se seznámil jako pedagogem na konci třetího ročníku oboru Starožitník, kde převzal naši třídu A3A na dějiny umění. Psal se rok 2001 a výuka dějin umění na naší škole byl jeden velký zmatek. Učitel, kterého jsme měli rádi, škola nechtěla dále zaměstnávat a přidělila nám učitele, akademického sochaře, který byl při vší úctě příšerný učitel. Hodiny evropského baroka v jeho podání připomínali situační komedii. To vedlo pochopitelně k tomu, že se to dozvědělo vedení školy, které angažovalo zkušeného pedagoga PhDr. Jiřího Sommera. Podle mě byl jeden z důvodů proč angažmá přijal skutečnost, že to měl do školy jen pár zastávek tramvají od bytu.
Jiří Sommer do konce třeťáku a v našem maturitním ročníku dohnal veškerou látku a po zjištění, že nás dějiny umění skutečně zajímají, nás začal brát na exkurze. Vyjeli jsme do bavorského Pasova, rakouské Vídně a v Čechách navštívili Dačice, Slavonice, Rabí, Sušici, Vimperk, Kroměříž a mnohá další místa, která měl v oblibě a kam přivezl spoustu dalších lidí na výlety jako odborný průvodce.
Po maturitě se sice naše cesty rozešly, ale věděli jsme o sobě. Na naší střední školu stále chodili někteří moji kamarádi a jeden z nich mi nabídl, zda bych nechtěl se střední vyrazit na zájezd do Paříže. Jiří Sommer mi tehdy řekl, že má radost z toho, že bych na výlet vyrazil s nimi a požádal mě, zda bych si nepřipravil pro studenty některá zastavení. Připravil jsem si tedy pohřebiště francouzských králů v St. Denis, ale také korunovační místo francouzských králů katedrálu v Remeši. Byla to pro mě zcela nová zkušenost, protože jsem prováděl před šedesátkou studentů, kteří na mě sice zírali jako na zkušeného průvodce, ale jen já a Jiří Sommer věděl, že to vůbec není pravda.
V tom byl ale vždy naprosto jedinečný. Mnoha lidem v mém okolí pomohl k prvním zaměstnáním, přenechal jim své vyučovací hodiny, přivedl je na reálná honorovaná pracovní místa a vždy ho velmi těšilo pokud se dotyčný, kterému pomohl v našem oboru chytil. Trochu mě ale mrzelo, že někteří z těch, kterým bylo pomoženo, se ke svému dobrodinci otočilo zády. Inu, každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán a jestli někdo poznal význam tohoto přísloví byl to právě on. Díky Jiřímu Sommerovi jsem získal své první pedagogické zkušenosti a vyzkoušel jsem si také průvodcování nejen u studentů, ale také u dospělých.
Jiří Sommer, tak jak jsem ho poznal, byl člověk s ohromnými znalostmi, velkým všeobecným přehledem, který díky svému znělému hlasu a přirozené autoritě dokázal předávat své znalosti a zkušenosti tak, že nikdo od počátku nepochyboval, že poslouchá erudovaného vypravěče. Neznám nikoho, kdo dokázal jet po dálnici plným autobusem a komentovat všechny vesnice a městečka podél nepřetržitě a s takovým zaujetím po několik hodin jako on. Jeho touha objevovat nová místa mě vždy naprosto fascinovala, neváhal se vydávat opakovaně do Mexika, Izraele, USA nebo Ruska, jehož historii malířství znal jako málokdo.
Řada žáků Jiřího Sommera dosáhla významných pozic v kultuře, a to jak ve veřejném, tak soukromém sektoru. Jiří Sommer nás opustil v dožitých osmdesáti letech a poslední rozloučení s ním se bude konat v pondělí 14. května 2018. R.I.P.
