Valdštejnská zahrada na Malé Straně je druhou největší zahradou v centru Prahy, větší jsou jen zahrady Pražského hradu.
Unikátní manýristická zahrada vznikla na základně disegna interna samotného Albrechta z Valdštejna, o čemž svědčí i dochovaná korespondence jednoho z hlavních umělců činných na dekoraci zahrady sochaře Adriana de Vriese.
Na rozdíl od renesance a baroka nebyl manýrismus přísně symetrický, naopak asymetrie a úprava kompozice byla přímo vyžadována. Zahrada je tak členěna do dvou nestejných geometrických částí. Ve větší části je největší sala terrena v Praze a před ní fontána se sousoším Venuše s Amorem. Fontána byla roku 1910 umístěna do mramorového bazénu, který byl v minulosti samostatnou kašnou. V této části Valdštejnské zahrady je k vidění také grotta, vedle které je rozsáhlá voliéra pro ptactvo. Na stěnách grotty pak můžete předně podle manýristických jinotajů rozpoznat po chvíli hledání siluety hadů a žab nebo pitvořící se maskarony. V menší části zahrady je velký bazén s umělým ostrovem, na kterém je Herkules s kyjem v ruce, jenž se to chystá skončit s drakem kroutícím se u jeho majestátních nohou.
V zahradě se konaly četné koncerty a večírky. Na jedné popsané barokní slavnosti, kdy někdo přinesl mezi dámy živou opičku se dokonce strhla zajímavá mela, protože opice návštěvníky večírku pokousala a dámám rvala z hlav paruky.
Většinu soch ve Valdštejnské zahradě vytvořil vynikající sochař Adrian de Vries, který působil i na dvoře Rudolfa II. Pro Albrechta z Valdštejna pracoval zřejmě od roku 1622 až do své smrti v roce 1626. Poslední Valdštejnem objednané sochy dodělávali sochařovi pomocníci. De Vries je pohřben v nedalekém kostele sv. Tomáše na Malé Straně, kde odpočívají i jiný cizokrajní rudolfínští mistři jako například slavný rytec Aegidius Sadeler, který byl mimochodem předkem slavného českého herce Josefa Kemra, který mu pak na své náklady nechal zhotovit pamětní desku.
De Vriesovy bronzové sochy lemují hlavní cestu Valdštejnské zahrady před salou terrenou. Je tam Neptun, bůh vína Bakchus, věštec Láokoón se syny či kráčející kůň a kůň s hadem. De Vries kromě souboru bronzových soch antických bohů, bohyň a koní pro Valdštejna zhotovil sousoší Herkula zápasícího s Kentaurem, který chce unést jeho manželku Deianeiru. Sousoší zdobí kašnu uprostřed malého bazénku ve východní části Valdštejnské zahrady.
Valdštejnský palác byl v roce 1648 vyrabován švédskými vojáky na bohužel nešťastně vyslyšené echo od Jana Amose Komenského, kteří odvezli nejenom volně stojící sochy, ale i původní kašny. Sochy jsou v současnosti k vidění v de Vriesově muzeu ve Švédsku, které je nedaleko zámku Drottningholm, sídla švédské královské rodiny. Sochy ve Valdštejnské zahradě jsou kopiemi, které byly podle originálů vyrobeny na začátku 20. století. Jedna z mála volně umístěných pražských soch od Adriena de Vriesa, která přežila švédské plenění je slavný Herkules, kterého stateční Pražané zazdili pod schodištěm v Celetné ulici a dnes je chloubou Muzea hlavního města Prahy. Více v tomto samostatném článku.
Valdštejnská zahrada má za sebou od svého založení řadu úprav a změn, jež se nedají označit za kosmetické. V 18. století byla téměř celá zalesněna a protínalo ji mnoho drobných cest. Další změny byly provedeny v 50. letech 20. století, kdy došlo k obnovení, respektive k opětovnému zřízení velkého bazénu. Od roku 1996 je zahrada součástí sídla Senátu České republiky, který se na počátku nového tisíciletí ujal její rozsáhlé rekonstrukce a zpřístupnil ji veřejnosti. Pro veřejnost je zahrada přístupná zdarma, a to od dubna až do konce října.
