Emile Gallé

Gallého vášeň pro dekor i formu mu už během jeho života přinesla zasloužené ovoce a dnes můžeme bez problémů tvrdit, že jeho tvorba je nadčasová.

 

Emil Gallé s chotí, 1875, krátce po svatbě

Emil Gallé s chotí, 1875, krátce po svatbě

Emile Gallé (* 8. 5. 1846, Nancy) pocházel z protestantské rodiny a už odmalička projevoval své humanistické zaměření, kterému však otec udělal přítrž slovy:“Půjdeš na techniku, tam si vyděláš víc peněz.“ Jedním z důvodů bylo jistě i to, že otec měl manufakturu na výrobu nábytku a fajánse.

 

Gallé sice vystudoval gymnázium, ale jeho velkým koníčkem byla znalost přírody, zvláště pak botaniky a hmyzu, kterou pak mohl uplatnit v návrzích na rustikální fajánsový dekor. Pro tento druh fajánse se vžilo oslovení tzv. sedlácké nádobí a charakteristické jsou pro něj veselé obrázky kohoutů, slepiček nebo kuřátek.

 

manufaktura v Nancy - výstava, před 1900

manufaktura v Nancy – výstava, před 1900

Sklářství se vyučil v lotriňském Meisenthalu a pak začal pracovat pro svého otce ve výrobě v Nancy. Gallé projevoval velkou kreativitu a vymyslel také výrobky s modro-zlatým dekorem, které patřily u zákazníků k těm nejpopulárnějším.

 

15. července 1870 vypukla válka mezi Francií a Pruskem a Gallé musel narukovat. Sloužil u 23. regimentu. 28. března následujícího roku však nastal klid zbraní a 1. 3. 1871 se podepsala ve Versailles smlouva ukončující válečný stav. Gallé naštěstí válku přežil bez úhony a kromě dekoru se mohl vrhnout také do experimentování s formami.

 

Jednou z novinek příznačnou pro nadcházející secesní styl, kterou Gallé v manufaktuře začal protěžovat bylo kamejové sklo. To se vyrábělo pomocí vrstev různě zbarveného skla, kde došlo k odleptání povrchu tak, aby se odhalila vrstva ležící pod ní. Gallé leptal do vrstev květinové motivy a jejich barevnost vyvolávala zasloužený úžas. Gallého design dosáhl ohromného uznání v Paříži v roce 1878 odkud se šířil dále do světa. Již o dva roky později stál v čelé hnutí Art Noveau.

 

Gallé

Gallé

Gallého manufaktura vzkvétala a v dobách největšího rozmachu zaměstnávala 300 dělníků a umělců, kteří experimentovali s formami, vyráběly vázy, ale také originální svítidla. Využívali možnosti materiálu jako třeba zanechávání bublin ve sklovině, ale věnovali se i iridovanému sklu.

 

Gallé byl však také filantropem, zavedl večerní školu pro své dělníky v Nancy a začal se vyjadřovat i k věcím veřejným, přestože nezastával většinový názor, postavil se třeba za práva rumunských židů a zastal se také irského nacionalisty a katolíka Williama O´Briena. Na sklonku života napsal knihu o umění, která však vyšla až posmrtně. Emil Gallé zemřel v roce 1904 a jeho originální sklářské výrobky patří mezi trvalou a stabilní investici. Na trhu se však zejména v druhé polovině devadesátých let objevila řada padělků, proto je vhodné nákup konzultovat s odborníkem.

Pages: 1 2 3 4 5 6 7 8

Přidat komentář