Dílo málokterého malíře přetrvalo z dávných časů až do současnosti. Jedním z těch vyvolených je malíř Caravaggio, který je paradoxně možná jedním z těch nejméně pravděpodobných autorů své doby. Pohnuté životní osudy Caravaggia jsou milovníkům umění dostatečně známé. Jeho osudy se ocitly několikrát na plátně více či méně věrohodně. Pozdní filmy Clinta Eastwooda, které točí vynikající kameraman Tom Green jako Million Dolar Baby nebo Gran Torino jsou točeny s přiznanou inspirací caravaggiovským svícením. Schválně si je pusťte a uvidíte.
V dnešním článku nemám v úmyslu přibližovat Caravaggiovu osobnost, ale připomenout triptych obrazů, které jsem aktuálně viděl v římském kostele San Luigi dei Francesi na Piazza Navona v kapli Contarelli. Tím prvním je obraz Povolání svatého Matouše, který vznikl mezi lety 1599-1600. Jedná se o olej na plátně o rozměrech 322×340 cm. Obraz si objednal kardinál Del Monte pro francouzskou komunitu v Římě a mistrovi za něj zaplatil 400 scudů. Námět plně odpovídá nárokům vzneseným na tridentském koncilu na XXV. zasedání týkající se umění De invocatione, veneratione, reliquis sanctorum et sacris imaginibus, kde se píše, že by umělecké dílo mělo vzdělávat, pobavit a dojmout, tedy latinsky docere, delectare et movere. Na obraze vidíme novozákonní téma, kde Caravaggio hrou světla a stínu perfektně vystihl umělecké i religiózní téma obrazu, kdy Kristus povolává evangelistu Matouše.
Na druhém obrazu Caravaggio zachytil Umučení svatého Matouše. Opět je to olej na plátně 323×343 cm. O poznání dramatičtější a vášnivější dílo ze stejného období dává do kontrastu stáří a mládí a zcela jasně přiznává inspiraci hned tří velkých malířů Raffaela, Michelangela a Tiziana. Caravaggio je však ve svém díle ze všech zdaleka nejdramatičtější a jeho dílo je jak zastavené políčko na filmovém pásu uprostřed monumentální akce.
Posledním obrazem je Svatý Matouš s andělem, který je z roku 1602. Olej na plátně má rozměry 296,5×195 cm. Jedná se o druhou verzi obrazu, ta první objednaná markýzem Giustinianim (1564-1637) byla zničená během II. světové války v Berlíně.
